Cvičím, ale rozhodně jsem z toho nezmagořil

     Kolem lidí co cvičí se dost často objevuje taková ta temná aura, které by se všichni kolem měli spíš jenom bát. Jsou zaměření jen na cvičení a nedokážou se už bavit o ničem jiném. V dnešním článku bych vám rád ukázal, že tohle není úplně můj případ a že jsem v celku rozumná duše, která se z toho nezbláznila.

     Nedávno jsem šel s kamarádem na nákup a já si koupil pár piv a brambůrky na večer s tím, že koukneme na nějaký film. Najednou přilítla otázka: „A to jako můžeš tyhle věci, jo?" Sakra lidi. Jasně, je tu spousta fanatiků co se rozhodnout žít zdravě, být fit a hlavně o tom všude kolem blábolit jak všichni ostatní nic nedělají. Prostě něco jako 90% veganů v dnešní době co na vás spíš působí jako nábor do nějaké sekty. Tohle ale asi úplně nebude můj případ. Nedávám kázání lidem kolem ani jsem nezanevřel na polovinu kamarádů. Mě prostě jenom vždycky štvalo že jsem tlustej a prostě jsem záviděl všem okolo, že můžou jíst co chtějí, ale nikdy nepřiberou. Tak jsem s tím prostě něco udělal. Čtvrt roku dřiny, dosáhl jsem svého a teď si jedu, jak rád říkám, tu svojí „udržovačku".

     Je pravda, že život se mi změnil o 100% a z kluka, který měl na střední největší hrůzu z tělocviku se stal závislák na pohybu, ale to pořád neznamená že zmagořím a pojedu teď samý BIO, RAW, vegan nebo další bomby. Nedělám to proto, abych se už nikdy nenacpal nebo si nedal něco dobrýho na zub. Dělám to právě pro to, abych si tyhle věci mohl dovolit. Spousta lidí mě odrazovala a utvrzovala jak do toho zase spadnu, ale věřte mi že už je to víc jak rok co tohle nové „náboženství" vyznávám a troufám si říct, že za tu dobu o tom už něco vím a vím jak moje tělo reaguje. Prostě když držím jídelníček a nikde se neutrhnu, dovolím si zvolnit a dám si to kolo jen tak aby se neřeklo. Na druhou stranu, když do sebe pošlu hamburger a pár piv k tomu, druhý den se zmučím tak, že jsem schopný se na tom rotopedu i vytřískat. A světe div se, prozatím mi to funguje!

Párty je párty

     Dneska nemám problém si s kámošem zajít na pivo. Když se mě zeptá, já mu povykládám něco o stravování, o receptech co se mi honí hlavou a trochu se z toho vykecám, ale jinak držím jazyk za zuby. Prostě win-win a já nemám pocit že bych musel někoho manipulovat do „naší sekty". Kolikrát se zmrskáme jak dogy, že nemám šajna jak jsem se dostal domů a druhý den se zase proklínám když lezu z rotopedu, kde tu párty zase vypotím. Prostě něco za něco.

     Když vám píšu, ať se mi ozvete, že vám rád pomůžu myslím to vážně. Nechci abyste měli pocit že jsem nějaká fitness modla, kterou musíte uctívat nebo z ní nedej bože mít strach, ale naopak si myslím že jsem takový vyvážený párty X workout typ, který spíš mluví z vlastních zkušeností a ne z učebnice. Často se mi právě stává že mi slečna nebo pán napíše dotaz na dva řádky, já odpovím obsáhlou slohovkou s tím, že je mi jasné že se v tom nevyzná jen tak z první a ať mi určitě napíše jakmile si v něčem nebude vědět rady. 90% odpovědí končí: „Tak jo, díky, já se ozvu." ... a už se nikdy neozve. Jó, já se taky dřív hrozně styděl, když to tak řeknu, škemrat někde o pomoc. Všude jsem viděl samý profesionální trenéry, nabízející fitness programy za výhodnou cenu, ale já se na to necítil a doufám že mě tak okolí ani nevidí.

     Takže když už máte chuť se sebou něco dělat, ale bojíte se nás „fitness magorů", vězte, že alespoň v mém případě se vůbec bát nebo stydět nemusíte. Já si to prožil a stál jsem přesně na vašem místě a i když mi kamarád nabízel pomoc a táhl mě do fitka, já jí odmítl, ale vzal jsem si z něj alespoň inspiraci. Jsem živoucím důkazem, že se nemusíte každodenně potit ve fitku a předstírat něco co nejste jestliže se na to necítíte. Nechcete se ztrapňovat někde ve fitku? Nemusíte. Je spousta způsobů jak cvičit venku nebo i doma, tak se toho rozhodně nebojte a jestli máte chuť, tak prostě začněte!