Jak vypadal jídelníček tlustýho Toma

Troufám si říct, že dneska už je ze mě docela pěknej klučina, ale když jsem měl minulý rok 100kg, taková hitparáda to nebyla. Projížděl jsem si konverzace a našel jsem svůj starý jídelníček. Docela jsem čuměl na ty prasárny.

     Když jsem se prasíte celý život, ani si neuvědomíte, že děláte něco špatně a i když kynete, říkáte si, že to pořád není tak strašný a že se s tim dá pořád něco dělat. V tom je právě ta největší potíž. Dokud vás něco nekopne do zadku a neprobere se z tý bubliny, tak vám to prostě nedojde. 

     Věděl jsem že mám několik destítek kilo navíc, ale nepřišlo mi, že to jak jím je nějaký velký problém. Když se na to podívám zpětně, chce se mi zvracet. Tolik prasáren jsem do sebe nenacpal dohromady za poslední rok, jako dřív za jeden den. No posuďte sami!

     K snídani dva ovocné koláče nebo jablečný závin s kafíčkem. Dopolední svačinu jsem neřešil, až když se to fakt nedalo vydržet, nacpal jsem do sebe plátek vepřové krkovičky s hranolkama a samozřejmě tatarkou. K odpolední svačině paštika s dvěma rohlíky a k večeři opět krkovička, hranolky, tatarka. K pití půl litru energeťáku, litr Coca Coly a tak dva litry hodně sladký šťávy s vodou. Do toho nějaká ta kalbička, kde padlo deset a kolikrát i víc kousků, nějakej ten paňáček a noční burger nebo bageta na pumpě cestou domů. 

     Kromě toho alkoholu bylo tohle u mě víceméně na denním pořádku! Samozřejmě žádný pohyb, protože do výtahu a do krámu je to kroků dost a to mi samozřejmě stačí a ovoce nebo zelenina byla něco jako sprostý slovo... Bože! Dokáže mě vytočit dost věcí a jak tak koukám, já jsem jedna z nich. Já bych si tak nafackoval! Nejhorší je, že si to člověk prostě neuvědomí. Až jednoho dne jsem se na sebe podíval do zrcadla a vypadlo ze mě: „Hej, kámo. Ty seš tlustej jak svině!" 

A dost!

     Sám nevím jak jsem to dokázal, asi tím nasráním na sebe sama, ale ze dne na den jsem toho nechal a všechny tyhle šmejdy letěly do koše. Vzpomínám si, že jsem vyhodil i dva plátky krkovice a načatou tatarku, protože sem v tom už prostě nechtěl dál pokračovat. To by bylo akorát: „Tak tohle ještě dojíš ať se to nevyhodí a začneš na čisto. Pak zjistíš, že ti k tomu druhýmu masu chybí tatarka, koupíš novou a zase se v tom vezeš. Prostě ne!

     Jsem hrozně rád, že jsem se dokázal takhle odstřihnout a konečně se probrat. Přijde mi, jako kdybych předtím vůbec nežil a až ten poslední rok si konečně užívám život naplno. Proto jsem rád když mi občas napíšete jak vás inspiruju a já vám můžu pomáhat, protože vím, jak těžký je se jenom probudit, natož s tím něco začít dělat.

Vezmete si z tohohle příspěvku něco? Asi ne, ale možná trochu pochopíte jak přemýšlí lidi co mají nějaký to kilo navíc. Jde o to hlavně prasknout tu „bublinu", přiznat si chybu a pak už to jde samo. ;)