Pofoukej mi bebí

     Znáte ten pocit, když se vám v životě konečně začíná dařit, máte pocit, že všechno bude už jen super a najednou přijde rána a všechno jde do háje?

     V mém případě se jednalo o krásný padesátikilový kus železa, který mi spadnul na nohu a z palce mi udělal pěknou fašírku.

     ,,Pojď, sundáme už jenom ty železa a jdeme na svačnu." 

     To byla poslední věta před tím, než jsem začal řvát a skákat po jedné noze. Chvíli jsem si myslel, že to bude normální rána co za chvíli odezní, ale když jsem sundal botu a krev ze mě tekla proudem, bylo mi jasní, že je zle.

     Ovázat nohu, popadnout staré berle co máme na půdě, auto a vyrážíme směr nemocnice. Dál už nastává stará známá klasika. Nekonečné čekání na pohotovosti, kde si v klidu krvácim na podlahu and nobody cares, rentgen, vyšetření u doktora, který mi celou nohu pořádně promačká, obvaz, sádra, fasuju antibiotika, hole, dostávám rychlý školení jak si sám po deset dní píchat injekce a po třech hodinách vyrážím domů. A samozřejmě že tu svačinu jsem neměl!!!

     Osmnáct let co lezu po školách jsem si přál mít sádru, abych tam nemusel chodit. A sotva ze školy vypadnu, tak vyhraju jackpot!

     Ať počítám jak počítám, mám problém. Za týden se mám stavit pro podpatek, to znamená, že budu mít sádru minimálně na další dva až tři týdny. Vzhledem k tomu, že za tři týdny mám jet do Chorvatska, mám zřejmě po dovolené. A to ani nemluvím o tom, že máme v plánu opravit střechu, vyměnit okna a zateplit fasádu. A né, opravdu nemluvím o baráčku v Minecraftu! Samozřejmě žádný pohyb a klid na lůžku s nohou nahoře, protože jinak bych se zbláznil bolestí. Pro někoho to může být vítaný relax, ale já po čtyřech dnech začínám bláznit a děsím se představou jak zase kynu. 

     Aby toho nebylo málo, dnes, po čtyřech dnech, jsem zjistil, že jsem dostal špatná antibiotika než mám předepsaná a celou dobu do sebe peru dvojnásobnou dávku. Když jsem volal do nemocnice, paní doktorka mě těžce uzemnila. 

     ,,A když to nebudu brát celý týden, nezčerná mi potom palec? Víte co, abych o něj potom nepřišel." 

     ,,Nó, to může, ale nebude to kvůli antibiotikům." Díky za nic!

     Snažím se na celou tuhle situaci koukat pozitivně a tak jsem se chtěl alespoň ukájet představou kolik ,,kešů" mi za to pošle pojišťovna. Když mi tatík oznámil, že mi úrazovku zrušili, jelikož se mi nikdy nic nestalo, moje nadšení šlo do prde-háje.

     Takže mám před sebou několik týdnů v posteli proložené koukáním na seriály, mastěním Pokemonů, čtením knížek a spaním. Jelikož je náš rod dosti rozsáhlý a prázdniny jsou super věc, vyfasoval jsem i osobního sluhu v podobě synovce, kterého můžete znát z mého článku o pochodu Praha-Prčice. 

     ,,Žán, přinesl mi okno. Chtěl bych se podívat do zahrady!"

     Klučina za mě krmí zvířátka, má neomezený přístup k mým hrám a když už mám ten projektor, tak každý večer dostává školení v top filmech minulého tisíciletí. Dnešní program: Pátý element. Balík výhod pro který stačí přinést mi třikrát denně jídlo a sehnat ,,něco dobrýho" když mě berou chutě.

Když to tak všechno shrnu, dostávám jasný závěr. Mám teď fakt hafo času a můžu vás tak zásobit více články! Jééj!

#NEJLEPSI_PRAZDNINY