Běháte? Pozor na klouby!

     Inspirací pro tenhle článek mi bylo jedno setkání během mé poslední jízdy na kole.

     Narazil jsem na rodinnou skupinku, která se očividně snažila podpořit maminku v její snaze o hubnutí. Tatínek a tři dcery jeli rekreačním tempem na kole a za nimi běžela maminka. Sportovní legíny, funkční triko, telefon na ruce, zkrátka takový ten nezbytný profi set-up, který si každý z nás nakoupil, protože to každý sportovec musí mít a běhat bez toho už není dnes in!

     Jelikož jsem dítko vychované, vím, že u ženy nesmím zmiňovat dvě věci. Věk a váhu. I když jsem obdivoval jejich sportovní nadšení, nedalo mi to, zastavil jsem a šel jsem si s mamčou pokecat. 

     Dle mého odhadu jí bylo kolem 45 let a 110kg. A z toho co jsem se dozvěděl byl tohle zrovna první den jejího snažení.

     Věk je jen číslo, to víme každý, ale samozřejmě s každým dalším rokem jde to hubnutí o trochu hůře, metabolismus nefunguje tak jak kdysi, ty síly už taky nejsou co bývaly a co si budeme nalhávat menopauza je taky pěkná mrcha. Ale i s tím se dá pracovat!

Problémem byla její váha, se kterou se rozhodla začít běhat. 

     Z vlastní zkušenosti vím, jaký je to super pocit, když do tohohle kolotoče skočíte po hlavě, máte radost, že konečně v životě něco uběhnete a chcete víc a víc. Průšvih je ale v tom, že když začnete běhat s vyšší váhou, vaše klouby na to nejsou zvyklé a takovou zátěž prostě neunesou.

     Nebuďte arogantní blbci jako já, když jsem neposlouchal lidi kolem sebe, kteří mi radili abych s mojí počáteční váhou (100kg) neběhal. „Jasně, jen si kecejte. Beztak jen závidíte, že se sebou něco dělám." Běhal jsem si vesele dál a zhruba za dva až tři týdny mi po prvním kilometru začalo píchat v kolenech, domu jsem se doplahočil s velkými bolestmi a další dva měsíce jsem už běhat nedokázal a i moje chůze spíš připomínala hříbě co se snaží poprvé postavit. 

     Uvědomte si jednu věc. Pokud máte nadváhu, přetěžujete kotníky a hlavně kolena, která už vás možná teď občas bolí sami od sebe. Pokud se rozhodnete běhat, ideálně ještě po asfaltu (když už se dodělat, tak pořádně), najednou na ně při dopadech působí váha 2x až 3x vyšší. A to logicky nemůžete dlouhodobě vydržet.

     Teď vám zahraju milionkrát ohranou písničku, kterou vám pořád pouštím, ale zkrátka nejlepší pro začátek jsou inline brusle a kolo, kde vám stačí se jen tak pohodově plácat, dostanete se do správné spalovací tepové frekvence a budou vás maximálně bolet zpevňující se kejtičky nebo prdelní mozol.

     Nemáte kolo ani brusle? Choďte!

     I rychlá chůze může být efektivním nástrojem při hubnutí. Stačí si pohlídat tepovku, dát tomu alespoň hodinu v kuse a uvidíte, jak půjdou kila dolů. ;)

     Pokud chcete nastartovat svůj běžecký sen, začněte s tím raději až po pár týdnech, či měsících, kdy budete na podobnou zátěž trochu zvyklí a shodíte nějaké to kilčo. Hlavně si zvolte pohodlnou obuv, která vás netlačí, dokáže utlumit náraz a zkuste běhat po měkčím povrchu, než je asfalt. Vyzkoušejte lesní stezky, louky, dejte si kolečko kolem rybníka nebo se propašujte na nějaký ten běžecký okruh u nejbližšího hřiště. 

     Tohle všechno jsem té mamině odvyprávěl (ta byla strašně ráda, že má alespoň záminku se na chvíli zastavit) a doporučil jsem jí raději zítra sednout na to kolo co jede před ní. Paní mi celkem překvapivě nedala přes hubu, ale dokonce mi poděkovala, s tím, že tohle jí předtím nikdo neřekl a že jí to vlastně ani nenapadlo. 

     No a když už nás byli ty „bestýs", předal jí několik tipů na jídlo, přihodil odkaz na blog, ať si tu najde co jí zajímá a odpálil jsem směr domov.

No prostě Captain Goodguy strikes again!