Třicet kilo dole aneb První rok v novém těle

     Je to až k neuvěření, ale ten čas utekl jako voda a mě najednou došlo, že už je to rok, co jsem se jako metrákový čuně rozhodl, že toho mám dost a začnu se sebou něco dělat.

     Abyste pochopili o čem tu budu dneska mlít, musím vás nejdřív trochu uvést do děje. Jak můžete vědět z předchozích článků 1.6.2015 jsem se rozhodl, že mám všeho dost a že kompletně změním svůj život ze dne na den. Moje srdcovka mezi sitcomy jsou Přátelé. Taky na nich ujíždíte? Kdo má nakoukáno, jistě si vzpomene na flashbacky s Monikou, jak byla na střední škole tlustá a během jednoho roku to dokázala všechno shodit. A já na to pořád koukal a přál si, aby se mi to taky povedlo. A nejde jenom o Přátele. Vždycky se mi hrozně líbilo, když si šel ve filmu po ránu chlap zaběhat a vrátil se s propocenými koláči. Já v té době dokázal po ránu maximálně ztláskat koblihu s oslazeným kakaem a tiše mu záviděl. A tak jsem se rozhodl něco zkusit. Prostě obětuju jeden rok. Jeden rok kdy budu pracovat na tom, abych se toho okrasného tukového polštáře zbavil. No a jak určitě víte, dosáhnout tohohle milníku se mi nakonec podařilo o dost dřív, za což jsem hrozně rád. Teď, když je ten rok pryč, vzpomínám na ty časy a uvědomuju si, že se mi vlastně splnil jeden z největších životních snů.

Zdroj obrázku

    Kdo nikdy neměl problémy s nadváhou, tak to asi ani nikdy nepochopí, ale nejde jen o to, že sebou taháš pár kilo navíc. Když jsme měli jít s klukama hrát fotbal nebo si jít zaplavat, já se prostě bál těch keců co by mohly padat z jejich strany, tak jsem se radši vymluvil. zůstal doma a něčím se zprasil. A tak jsem od sebe všechny odstrkoval a úspěšně si budoval kolem sebe zeď až se ze mě stal hroznej asociál. Ničilo mě to jak fyzicky, tak hlavně psychicky. A tak jsem se prožral až na slušných sto kilo. Vidíte toho sexy metráčka vlevo nahoře? Právě u téhle fotky jsem se na sebe nejvíc naštval a potom, co jí kamarádka hodila na Facebook jsem spadnul na dno. Dostal jsem se do toho stádia, kdy je člověku těžce na blití z toho jak vypadá. To byla poslední kapka. Dlouho mě ta fotka strašila a odmítal jsem se na ní dívat, ale místo toho abych fňukal a zapíral, prostě jsem ten problém začal řešit.

     No a najednou se podívám za sebe a ono je to skoro všechno pryč! Nejde jen o to, že teď něco uběhnu, ale je hrozně fajn, když vyjdu sedmipatrový panelák a skoro se nezadýchám nebo když doběhnu autobus a nikdo na mě nečumí jako na to ufuněný prase co právě naskočilo. A vůbec, jak se teď blíží léto, zjišťuju, že jsou ty teploty najednou snesitelnější a já se ani tolik nepotím, což pro mě předtím býval docela problém, který jsem řešil třikrát denně sprchou.

     Mimo jiné jsem vedle ztráty váhy pocítil slušný nárůst sebevědomí což pro mě, jako pro zapřísáhlého introverta je úžasný posun. Poslední dobou se čím dál tím víc pozoruju, že už nejsem ten klučina co stojí v rohu, očumuje holky a po hodinovém stalkingu se kouká, jak ta pěkná bloncka odchází s někým jiným pryč a moje sny se bortí. Statečně vyrážím do davů, navazuju nové kontakty, známosti a najednou mám mnohem víc témat k hovorům. Před rokem by mě ani nenapadlo, že dokážu skočit do skupinky pěti holek a za chvíli se všichni smějeme u jednoho stolu a já jsem středem pozornosti. Je prostě fajn když se teď projdu po ulici a cítím jak po mě holky pokukují a kolikrát se i otáčejí! Jó, já vám řikal že mi to ego stouplo!!! :D 

     Dneska jezdím na kole, na bruslích, běhám, plavu, zahraju si volejbal, nohejbal, zkrátka nic už pro mě není překážkou, ale další výzvou, na kterou se těším. Mimo jiné se mi podařilo konečně dokončit bakaláře, za což jsem taky hrozně rád!

     Jeden rok. Stálo mě to jeden rok, který utekl tak strašně rychle, ale změnil mi celý život. Doufám, že i vám všem co čtete můj blog se podaří to co mě a přeji vám hodně úspěchů ve vašem snažení! 

Jestli si i vy dáváte nějaké dlouhodobější cíle, určitě se o ně se mnou podělte! Jsem zvědav jestli nejsem sám ;)