Jak překonat lenost 1. část

      Známe to všichni. Z ničeho nic, se rozhodnete, že se sebou začnete něco dělat. Plni odhodlání vyhlásíte válku přebytečným kilům a užijete si rozlučkový večer, kdy si dáte tu poslední lahvinku vína a hned od pondělí začínáte nový život! Ale ouha, najednou je tu pondělí, vám se dnes cvičit nechce a ta čokoláda v obchodě po vás nepřestává koukat! Dobře, tak příští týden, měsíc, nebo Nový rok?

     V podstatě máte dva způsoby, ovšem základ pro oba tvoří pevná vůle! Musíte sami sebe dostatečně poznat a zvážit, kterou cestou se vydáte.

     První možnost vyžaduje velmi pevnou vůli, silnou sebekritiku a žádné výmluvy. Zkrátka od pondělí hubnu, tak od pondělí hubnu! Nastavte si pevný cíl a toho se držte. Žádné ústupky nebo výmluvy pro vás neexistují.

     Právě tuhle metodu jsem zvolil já. Na konci června jsem doslova vyházel obsah svojí ledničky, aby mě zbytečně nic nerozptylovalo, nastudoval jsem si nejrůznější jídelníčky a 1. června jsem již místo rohlíku s marmeládou, začal den ovesnými vločkami. Stanovil jsem si přesný jídelníček s vyhrazeným prostorem pro cvičení a toho se držel. Nákupy jsem prováděl pravidelně pouze na další den! Držel jsem se jednoduchého pravidla: „Co nemáš doma, to nesežereš.'' Ono vás to potom totiž samo perfektně motivuje k dodržování stanoveného rozpisu. Jednak, jakmile něco sníte mimo daný čas, víte, že vám to později bude někde chybět. Věřte mi, trest je to více než dostatečný! :)  A když mě přepadla žravá, musel jsem absolvovat celou cestu do obchodu a zpátky a to mi zkrátka za tu sušenku nestálo.

     Několikrát se mi stalo, že jsem do toho obchodu nakonec došel, tu sušenku vzal do ruky a pak se zamyslel. „Mám tohle zapotřebí? To se nedokážu ovládnout kvůli trošce cukru v celofánu? Sakra něco sis slíbil! Běž si radši zaběhat!'' Sušenka šla zpátky do regálu a já běhat.

     Občas to bylo opravdu těžké, ale vydržel jsem to a tu sušenku si nedal. Ty výsledky za to totiž stály. Jakmile překonáte tuhle první fázi kdy se vám chce umřít, přichází už jenom samá pozitiva. Vidíte jak se ručička na váze posunuje dolů, začínáte nosit oblečení, které vám ve skříni leží již několik let a po chvilce vás chválí vaše okolí, jak dobře vypadáte. Ten pocit je skvělý!

     Možná si řeknete: „No, jo. Já se ale takhle zabejčit nedokážu." Pokud se znáte až moc dobře a víte, že na jednorázovou změnu nemáte, nevadí. V příštím článku vám poradím, jaký způsob je pro vás vhodnější. A jak to máte vy? Mám mezi čtenáři stejné paličáky jako jsem já? :)