I přes to, že je ze mě v poslední době sporťák
první druhé kategorie a cpu do sebe hromady vitamínů, nakonec jsem přeci jenom podlehl a sklátila mě viróza.
Všichni vysokoškoláci vědí, jak fajn a sluníčkové je zkouškové období. Já měl to letošní vylepšené státnicemi. Jak se blížil termín zkoušky, kafe mizelo po litrech, doba spánku se zkracovala a nervové vypětí se čím dál více stupňovalo. A to, že jsem se chodil odreagovat běháním v -5°C nebyl zřejmě nejlepší nápad. Nadešel den D. Obávaný pátek. Dorazil jsem na zkoušku, vysypal všechny vědomosti a hele! Ono se to povedlo. Doplazil jsem se do postele a užíval si vytouženého spánku. Sobota ráno. Pokouším se vstávat. Nejde to. Kašel, teplota a pohyblivost na úrovni hybernujícího lenochoda.
Znáte to, chlapská rýmička, to je konec světa. Ale jak říká jeden můj oblíbený citát: „Chlapi nemarodí, chlapi umírají!"
Byla to krásná představa, že nemusím vstávat a konečně si odpočinout, ale na druhou stranu se dostavila panika. „Jak do sebe nacpu všechno to jídlo? Jak budu cvičit?" Je až absurdní jak jsem si za těch pár měsíců dokázal
vygumovat palici přeprogramovat myšlení. Před půl rokem bych mávl rukou, zamumlal cosi o prdeli a šel se na týden vyležet. To už je ale pryč. Začal jsem se přemáhat abych snědl alespoň část svého jídelníčku a hodiny spánku jsem prokládal horkým nápojem od Paralenu, který mi v těchto případech funguje na výbornou.
Tři dny v posteli. Víc už prostě nedávám. Úterý odpoledne, já tři dny na omezeném jídelníčku a hlavně
absolutně bez pohybu. Plazím se na rotoped, abych vyzkoušel jestli to půjde. Sice je to peklo, ale po hodině se přesouvám do sprchy s dávkou endorfinů v oběhovém systému. Feťák dostal svojí dávku :)
Po zjištění že to jde, jsem začal tréninky natahovat a postupně se rozhýbával. Síla se mi postupně vracela a ona smrtelná nemoc se tak po pár dnech změnila na pouhý roztomilý kašel. Dnes, kdy píšu tento článek, uběhl již týden ode dne D. Dříve bych touhle dobou opouštěl postel a šel zjistit jak vypadá sluneční světlo. Jenže mě už je třetí den dobře! Nevím jestli je to celkovou úpravou mého životního stylu, nebo jenom vůle se z toho dostat, každopádně pro mě je velkým úspěchem, že bez pohybu nevydržím už ani při nemoci!
Doufám, že to nejhorší mám už za sebou a jen co vykašlu poslední bacily, vrhnu se po hlavě do běžeckých tréninků. Mám totiž v plánu zúčastnit se zimního běžeckého závodu v Českých Budějovicích (
Winter Run), který se koná 6.2. Tak mi držte palce, já jdu smrkat!
0 komentářů:
Okomentovat