Jak jednoduše zhubnout #1: Začátek

     Dámy a pánové, dovolte mi tímto odstartovat moji první sérii článků, ve které vám postupně sdělím veškeré informace které mi pomáhají hubnout.

     Sám mám za sebou několik pokusů z let minulých, ale ani jeden z nich mě nedostal k pořádným výsledkům. Jednu věc jsem se ovšem vždy naučil. Zjistil jsem, co dělám špatně a čemu se příště vyhnout. Moje první pokusy většinou spočívaly v omezení sladkých nápojů na "pouhé" šťávy, u jídel se objevilo trochu zeleniny a snažil jsem se nejíst na noc. No a potom přišla fáze kterou zná každý, kdo dietu někdy zkoušel: ,,Jéžiš, tak si dneska tu Colu dám, jenom výjimečně."  ,,Na zeleninu dneska chuť nemám." a nebo ,,Už dva dny hubnu, tu krkovičku k večeři si zasloužím." Než se člověk vzpamatuje, je tam co na začátku, protože přeci už nemá cenu dneska hladovět, když jsem se včera tak napral. Původní váha byla zpátky i s kilem navíc a mně zůstaly jen deprese z dalšího neúspěchu.

     První věc, kterou tedy musí každý udělat, je najít správnou motivaci a ujistit se, že to opravdu zvládne. Prostě se vyhecovat do začátku. V mém případě to byla zmíněná dovolená v Chorvatsku. Rozhodl jsem se udělat tlustou čáru za dosavadním životem a začít s čistým štítem. Do koše okamžitě letěly sladké nápoje, kečupy, rohlíky, vepřové masíčko a spousta dalších kravin, kterých byla plná lednice a akorát by mě sváděly. Najel jsem na nejjednodušší metodu: ,,Co doma nemáš, to nesežereš."Rána to byla tvrdá, ale účinná. Ihned na začátku jsem si ujasnil základní pravidla: Budu jíst málo, často, pouze to co v danou dobu mám jíst a budu sportovat alespoň 5x týdně. Jelikož se několik let zajímám o všechny možné hubnoucí pořady a články, teorii jsem v základech měl. Poté mi už jen zbývalo dát dohromady konkrétní recepty, vymyslet sportovní aktivity a šel jsem do toho.

     Počáteční dny byli těžké, ale držel mě při síle můj dlouholetý sen. Vždycky jsem chtěl vyprávět nějakou historku a začínat se slovy: ,, Jó, tenkrát když jsem byl ještě špekoun,...". Při každém záchvatu žravosti jsem si tahle slova opakoval. Při stání před regálem s čokoládami, při procházce kolem McDonalda, kdykoliv se mi zrovna dneska nechtělo jít na brusle, prostě pořád. Zkrátka jsem viděl toho hubenýho kluka, který tu bude jednou stát a vysmívat se všem, kteří mě někdy popichovali nebo se mi posmívali. Každá moje nechuť nebo poznámka od okolí že to nedám a ať se na to vykašlu ve mně rozdmýchávala čím dál větší jiskru a představil jsem si jak s těmi posměváčky začínám dialogy svou připravenou frází. Tak se ve mně zažehl plamen odhodlání a já jedu a nezastavuji dokud ten hubenej kluk z představ nebude stát naproti mě v zrcadle.

          Jsem rád za všechny, kteří si tenhle článek přečetli a hlavně si z něj něco odnesli. V dalších dílech se budu věnovat konkrétním bodům a přesným návodům, ovšem bez této promluvy do duše by se mohli moje rady minout účinkem. Děkuji tedy hlavně vám, za přečtení a za zanechané komentáře, které mě budou motivovat k dalšímu psaní.